Které šlechtické tituly jsou platné?

I v Česku existují platné šlechtické tituly. Jde však výhradně o tituly zahraniční, pokud mají oporu v zákonodárství příslušné země. Tyto šlechtické tituly mají mnohem blíže k funkci státních vyznamenání, než že by označovaly příslušnost ke šlechtě. Jejich nositelé jsou významné a zasloužilé osobnosti.

Historické aristokratické tituly udělené v českých zemích nejsou platné. Byly u nás zrušeny v prosinci 1918 zákonem 61/1918 Sb. Zpočátku byly neplatné i zahraniční tituly. Původní zákon o zrušení šlechtictví z 10.12.1918 byl změněn v letech 1936, 1939 a 1945 a těmito pozdějšími  změnami zákona  se legalizovaly aristokratické tituly ze zahraničí (dnes nejčastěji titul Sir).

Platné jsou šlechtické tituly udělené v zahraničí, ovšem jen tehdy, pokud zákon země umožňuje aristokratický titul udělit. Například tituly britské. Šlechtický titul z Británie mohou užívat pouze občané Spojeného království a Commonwealthu, jehož členem Česká republika není. Platí také šlechtické tituly belgické, švédské, dánské, lucemburské, holandské, lichtenštejnské, španělské, thajské, filipínské či japonské. To jsou  aristokratické oficiální tituly platné po celém světě. 

Zpravodaj k zákonu o zrušení šlechtických titulů byl v roce 1918  brněnský právník a státovědec František Weyr. Už při předkládání návrhu zákona zdůraznil, že samotné zrušení titulů je především záležitostí, zda občané budou nadále konkrétního představitele aristokracie vnímat jako šlechtice. Z toho odvodil a pro původní zákon o zrušení aristokratických titulů je typické, že za jeho porušení neexistovaly sankce. Ty však později vznikly při novelizacích zákona.  

Zrušené české šlechtické tituly byly šlechtic, rytíř, svobodný pán / baron, hrabě, kníže, vévoda, které uděloval panovník. Přesto se některým šlechtickým rodům podařilo získat aristokratické tituly zpět prostřednictvím jiných států, viz naříklad zde. Je i několik Čechů, kteří byli do šlechtického stavu povýšeni v nové době.

Aristokracie neboli nobilita nebo česky šlechta. Jde o jedince, kteří v minulosti měli zvláštní právní výsady a měli či mají nárok na šlechtický titul. Příslušnost k aristokracii vychází buď z rodového principu nebo povýšení do šlechtického stavu. Počátky šlechty v českých zemích souvisejí s rodem Přemyslovců. 

Aristokratická titulatura v různých zemích:

BELGIE. Belgická královská rodina například legalizovala titul rodu Lobkowiczů po jejich emigraci z komunistického Československa, Ladislavu Lobkowiczovi byl v roce 1958 přiznán belgický titul Kníže Lobkowicz (Prince de Lobkowicz). V Belgii jsou platné tituly vévoda (Duke, Hertog), kníže (Prince, Prins), markýz (Marquis), hrabě (Count), vikomt (Viscomte, Burggraaf), baron (Baron, Baroness) a rytíř (Chevalier, Ridder).

ČESKO. Tituly české šlechty byly zrušeny, později byly úpravou zákona 61/1918 zlegalizovány pouze aristokratické tituly zahraniční.

DÁNSKO. Existují tradiční i novodobí šlechtici povýšení mezi nobilitu královskou rodinou. Tituly aristokracie v Dánsku jsou Hertog, Graf a Baron.

FILIPÍNY. Přestože jsou Filipíny republikou, uzákoněným titulem je Sir udělený Rytířům řádu Dr. José Rizala dle zákona 646. Řád Rytířů José Rizala má stoletou tradici a je rozšířen po celém světě, platné jsou jen tituly rytířů registrovaných v řádu přímo na Filipínách. Několik význačných Čechů je příslušníkem tohoto řádu.

FINSKO. Přestože republika, akceptuje Finsko šlechtické tituly. Samo však žádné nepřiznává.

HOLANDSKO. Království, kde platí tituly Graaf, Baron a Ridder, a to na základě zákona z roku 1994. Z titulatury byl vyřazen titul Vévoda (Hertog). Dohled nad aristokratickými tituly vykonává Nejvyšší aristokratická rada. Povýšení do šlechtického stavu je vzácné (na rozdíl od Španělska, Británie či Belgie), poslední povýšení se uskutečnilo v roce 2002. Šlechtické tituly jsou v Nizozemi velmi honorovány.

JAPONSKO. Císařství s aristokratickými samurajskými tituly.

KAMBODŽA. Kambodžský král uděluje dodnes šlechtický titul Okhna.

LICHTENSTEJNSKO. Šlechta existuje jen v rámci panovnického domu, ale lichtenštejnský kníže uděluje čestné aristokratické tituly.

LUCEMBURSKO. Velkovévodství s platnou aristokratickou  titulaturou Grossherzog, Herzog, Fuerst, Graf, Baron (Freiher).

MUSLIMSKÉ SULTANÁTY. V některých jsou uznávány tituly Syed a Sayyid.

ŠPANĚLSKO.  Titul Principe vyhrazený jen panovnické rodině, Duque, Marques, Conde, Vizconde, Baron.

ŠVÉDSKO. Titul Hertog je jen pro členy panovnického domu, dále platí šlechtické tituly Graf a Baron.

THAJSKO. Šlechtické tituly vyjadřují vztah ke králi a jsou udělovány v rámci královské rodiny.

VELKÁ BRITÁNIE. Kromě tradiční šlechty, uděluje královna šlechtické tituly nejzasloužilejším osobnostem, např. Sir Arthur Conan Doyle, Sir Elton John, Sir Paul Mc Cartney. Šlechtický titul obdržel i rumunský diktátor Ceaucesku, kterému byl později odebrán. Obecně platí, že aristokratický titul "Sir", pokud byl udělen britskou královskou rodinou, smějí používat jen občané Velké Británie a Společenství národů Commontwealth. Britské šlechtické tituly jsou Duke, Marquess, Earl, Viscount, Baron, Baronet a Knight.

Hra na šlechtice ?

Aristokratická titulatura bezesporu zvyšuje sociální postavení. Toho využívají nesolidní provideři, kteří nabízejí "koupi" šlechtického stavu. Šlechtický titul si samozřejmě koupit nelze, jde vždy o podvody a takové tituly jsou neplatné. Existuje několik variant:

1. Laird

Skotský titul Laird, nabízený i některými dárkovými servery u nás. Prodej miniaturního kousku země ve Skotsku se s tímto kusem půdy pojí. Titul Laird sice zní podobně jako Lord, ale je to obyčejné označení majitele půdy. Kdysi dávno šlo o šlechtické označení, dnes je nositel takového titulu vlastně „skotským zahrádkářem". Aby mohlo jít o šlechtický titul, muselo by jít o koupi zámku nebo panství. Ale tato možnost byla zrušena v roce 2004.

2.Lord of Manor

Anglický titul „Lord of Manor" je také na prodej a je také titul nešlechtický. Potencionální zájemce pomýlí na slovo Lord. To však má v angličtině mnoho významů a jen neznalí si myslí, že vždy jde o označení šlechtice. Lord je dokonce bůh, anglické označení pánaboha. 

3. Maltézští, blaničtí a svatí rytíři

Neplatné rytířské řády, které nemají oporu v zákonodárství příslušné země. Jenom skupin nepravých maltézských rytířů existuje přes 60, a celkem lze odhadnout počet podobných „rytířských" sdružení na několik set. Buď se vydávají za skutečný a pravý rytířský řád, jako je tomu u falešných maltézských rytířů a nebo se vydávají za současný řád založený nějakým významným šlechticem či církví. V Česku jsou takovými neplatnými uskupeními Řád blanických rytířů nebo Řád svatého Konstantina a Heleny. Takové řády udělují šlechtické tituly, aniž k tomu mají oporu v zákonech. Jde samozřejmě o obchod, za zápisné se platí několik desítek tisíc korun. A tituly od nich jsou neplatné.

Foto: Neplatný řád blanických rytířů pořádá dokonce pravidelná shromáždění a láká nové členy...hlavně musí zaplatit

Historické tituly české aristokracie

Král a císař

byly panovnické hodnosti, titul císaře byl čestně vyšší.  Manželka císaře byla císařovna, manželka krále byla královna. Potomstvo byli princové a princezny. Císaři a císařovně přináležel titul Císařské veličenstvo, princové a princezny z císařského rodu jsou oslovování Císařská výsost. Král a královna se oslovují Veličenstvo, princové a princezny Královská výsost.

Vévoda a arcivévoda

patřily k nejvyšším šlechtickým titulům, držitelé byli oslovováni Výsost nebo Jasnost podle typu vévodského titulu, který drželi.

Knížecí titul

může označovat nejvyšší stupeň panského stavu nebo nejnižší panovnický titul. Manželka je kněžna, potomci jsou buď hrabata nebo princové. Oslovení knížete a kněžny bylo nejprve Knížecí milost, později Jasnost. Oslovení Jasnost nebo Excelence náleží potomkům.

Hrabě

je titul, který se u nás ujal až po Bílé hoře. Manželka hraběte byla hraběnka, potomci byli též hrabě či hraběnka, ženským potomkům se někdy též říkalo komtesa. Hrabě se tituloval Hraběcí milost, později Excelence.

Baron

je nejnižším titulem tzv. vyšší šlechty, někdy nazývaný také svobodný pán. Manželka byla baronka nebo svobodná paní a stejné tituly mělo i potomstvo. U ženských potomků se někdy užíval titul baronesa. Baroni se titulovali zprvu Urozený pán, později Excelence.

Rytíř

je nejvyšším příslušníkem nižší šlechty. Manželka rytíře má titul šlechtična. Potomstvo jsou též rytíři a šlechtičny. Oslovení rytířů bylo Urozený a statečný. Dnes se nejčastěji používá anglický titul i oslovení Sir.

Šlechtic a panoše

jsou nejnižsší šlechtické stupně. Panoše je titul historicky starší, oslovení bylo Slovutný panoše. Šlechtic se oslovuje Urozený pane.

Významné nearistokratické tituly

Církevní tituly

nejsou šlechtické, ale pro přehled uvádíme titul Eminence pro kardinála, Milost pro arcibiskupa či biskupa a Důstojnost pro preláta, kanovníka a opata.

Univerzitní tituly

také nejsou šlechtické, ale jde o významné osobnosti reprezntující vzdělanost: rektor vysoké školy užívá titul Magnificence a děkan fakulty Spectabilis.